Chybějící operátor = je samozřejmě problém, ale to je zpíše pozůstatek přinesený z C a jeho struktur. Nový standard C++11 už umožňuje operator = zrušit (a u staršího to trikem s private jde taky), ale bohužel kvůli zpětné kompatibilitě už nikdy nebude nutné jej u ne-POD objektů explicitně deklarovat, aby existoval.

[33] C++ má i standardní výjimky (std::out_of_range, std::invalid_argument ap.), které vyhrazují třeba STL kontejnery, ale pro své třídy je nikdo nenutí programátora používat. Nicméně to kromě dědění z java.lang.Throwable nevynucuje ani Java (a nakonec mě ani nenapadá, jak to vynucovat).

Neodchycení výjimky znamená pád programu (std::terminate). Nezpracování chybového kódu znamená nedefinovaný stav a celkem libovolné chování závislé na tom, co, kde a za jakých okolností se nepodařilo. V tomhle se zrovna C++ chová stejně jako Java.

Každý programátor může mít vlastní systém vyjímek, ale pokud je programátor myslící člověk, tak každá jeho výjimka buď přímo nebo nepřímo dědí std::exception. Tato výjimka má funkci what() a ta by měla vracet něco smysluplného. To je úplný základ. Pak ať si tam ten programátor postaví třeba celý strom výjimek. Ten, kdo nezná výjimkový systém toho programátora, má pořád šanci se minimálně z výjimky dozvědět, co se stalo a pomocí typeid se dozvědět i název třídy výjimky. V mém systému výjimek se navíc z what() člověk dozví i číslo řádku a jméno souboru, kde k výjimce došlo a soupis tzv "reasons", tj připojené další výjimky, jenž způsobily tuto výjimku. A to všechno prosím bez nutnosti znát můj výjimkový systém, bez potřeby handlovat nějaké IDčka chybových zpráv. No už je to moc dlouhý, takže začnu chystat podklady k blogpostu.

No prece uplne stejnou, jako ze spravnym zpusobem zpracuje vyjimku. Clovek, ktery v C ignoruje navratove hodnoty bude v C++ chytat a ignorovat vyjimky a nebo je nebude chytat vubec a necha to sletet. Takze az dojde misto na disku, program C lajdaka mozna jen neulozi soubor a mozna spadne, program C++ lajdaka taky mozna neulozi soubor a mozna spadne. (A preci jen neotestovat navratovou hodnotu napr. fopen v miste volani je jeste vetsi lajdactvi nez neodchytit vyjimku metody saveDocument(), ale to mozna prijde jen mne, ceckari.)

> Další nevyhodou je, že každý programátor má vlastní systém chyb

Ja myslim, ze kazdy C++ programator ma zase vlastni system vyjimek, ne? (V Jave - pokud nemusim resit "kazdy byte" jsou aspon ty standardni vyjimky pro deleni nulou, IndexOutOfBoundException, NullPointerException, ale v C++ ani nic takoveno neni, ne? Nehlede na to ze vyjimky mohou byt i vyssiho, logickeho charakteru, tam uz se nedaji napasovat do nejakych skatulek vubec.)

Naopak je sice hezké, že vidím, že ve funkci jsem na pěti místech program ukončil (i za cenu použití goto!) pro chybu, kterou reportuju výše v návratové hodnotě, ale jakou mám jistotu, že si toho volající všimnul?

Další nevyhodou je, že každý programátor má vlastní systém chyb. Někdo vrací nulu, druhý jedničku, jeden vrací kód chyby, druhý používá errno, někdo na to má globální stavovou proměnnou (užijte si v MT prostředí!). Chybové kódy nejsou unikátní, mezi knihovnami se musí překládat, přičemž se často některé informace ztratí... napríklad selže zápis na disk, protože na sektoru 5128 zařízení /dev/sdb1 je chyba. No a tahle chyba propadne k uživateli jako obecná chyba -1 při pokusu uložit dokument. Na to UIčko zareaguje hláškou "není místo na disku" nebo "disk je chráněn proti zápisu", případně "nepovedlo se zapsat na disk". Diagnostika problému je v háji.... o zavádějících hláškách nemluvně.

bool foo() {
   char *str = allocString("hello world");
   if (str == 0) return false;
   if (!printString(str)) {
      deallocString(str);
      return false;
   }
   //... dalsi cast kodu
   deallocString(str);
   return true;
}

void foo() {
   String str("hello world"); //vyhodi vyjimku kdyz se to nepodari
   printString(str); //vyhodi vyjimku kdyz se to nepodari a automaticky uklidi
} //automaticky uklidi str.

A to kdy se řeší a neřeší každý bajt. Já řeším každý bajt v C++ Dá se to, ale na některá úskalí s tím spojené budu upozorňovat na rootu.

[25] a co když chci řešit každý byte a přitom mít k dispozici objektový systém, který za mě řeší spoustu věcí, který bych musel jinak řešit složitě ručně (virtuální metody, automatické volání destruktorů, chytré ukazatele, výjimky, generika?)